Možno ani dnes nie je tento postoj až tak výnimočný (Zdroj: Úvahy a projevy, rovnako aj nasledujúce citáty). Čo by mali odovzdať svojim žiakom učitelia a čo za to dostať, zhruba napovedajú ďalšie vety..
„My, ve Zlíne, nepotřebujeme pro naše děti vysvědčení. My potřebujeme, aby se naše děti naučily hleděti přímo a zostra na život, aby se naučily dobře a rychle myslet a tak také vydělávat, aby byly s to udržet krok ve výrobě s Američany a Angličany, lépe než jsme to dovedli my, aby měly odvahu hledati si svůj chléb dál, než jen u státní pokladny. Aby nenaříkaly v hospodě u plného džbánku na velká vydání ve školství. Aby měly srdce, dobrého učitele dobře zaplatily a aby si nemyslely, že starost o výchovu jejich dětí patří státu.“
Čo si myslia o postojoch a konaní Baťu aj svojej úlohe miestni učitelia, vyplýva z listu, ktorý mu napísali pred voľbami v roku 1927.
„Panu továrníku Tomáši Baťovi.
Vážený pane starosto a předsedo místní školní rady!
My, podepsaní učitelé a učitelky zlínských škol, vědomi jsouce sobě Vašeho životního zájmu na školství vůbec a na zlínském zvláště a znajíce Vás nejen jako nejpokrokovějšího průmyslníka a podnikatele, ale též jako velikého příznivce školy, žactva a učitelstva, vítáme s povděkem vaše rozhodnutí kandidovati opět se svými spolupracovníky do obce a slibujeme Vám, že budeme neúnavně s Vámi spolupracovati na vybudování nejmodernějších škol ve Vašem rodném městě.“
Nasleduje 26 podpisov.
Iste, mohli by sme sa máličko domnievať, že učitelia, platení mestom, mali nutkanie si aspoň trocha „šplhnúť“ u svojho najvyššieho šéfa. O výsledku tajných volieb si to však myslieť nemôžeme už vôbec. A tento najdôležitejší odkaz občanov bol pomerne jednoznačný. „Baťovci“ získali v zastupiteľstve 25 z celkového počtu 31 mandátov. 80,6 percenta. Stovka to ešte nie je, ale… A Tomáš Baťa bol následne zastupiteľstvom druhýkrát zvolený za starostu mesta.